Alice Kavková je manželka a také matka dvou dětí. Vystudovala herectví a 7 let pracovala jako redaktorka v televizi. Když se dostala na mateřskou, rozhodla se změnit kompozici svého tehdejšího života. Upřednostnila rodinu a děti. Začala psát blog Maminátor a aktivně hledala, čím se bude dál živit. Při tom všem se každý den věnovala svým dětem a hrála s nimi hry. Vše natáčela na video a sdílela na sociálních sítích. A pak to přišlo.
![alice kavkova]()
Za vše může skákání
Když natočené video, na kterém její děti skáčou přes gumu, sklidilo úspěch s 2,5 mil. zhlédnutími, tak to Alici Kavkovou přimělo věnovat se tomu se svými dětmi profesionálně. Od roku 2016 začala cíleně propagovat zapomenuté hry generace Husákových dětí. Protože se tomu věnovala s celou svojí rodinou – manželem Martinem a dětmi Bertičkou a Jáchymem – vznikla rodinná značka 4 Kavky. Firma dnes funguje jako společnost s ručením omezením. Od té doby produkuje velké množství retroher a i moderních deskovek a vtipných knih.
O tom, jak to celé funguje, jak to celé začalo a jací vlastně Kavkovi jsou, jsme si povídali přímo s Alicí Kavkovou.
Jaká je vaše největší přednost?
Vytrvalost a pracovitost. Bez těchto vlastností bych v podnikání ani jako rodič asi nikdy neuspěla. Jako třešinka na dortu je pak můj smysl pro humor, díky němuž jde všechno líp. A je to můj typický podpis jak v soukromém životě, tak v tom podnikatelském.
Co byste naopak řekla, že vám moc nejde?
Být zenovým mistrem. Snažím se, učím se, ale emoce se mnou velmi často cloumají víc, než bych chtěla. Všechno hrozně moc prožívám, pocity se mi hned odráží na zdraví nebo tělesné kondici. Takže, abych se nedostávala do slepých emočních uliček, musím na sobě hodně pracovat. Jsem HSP – tedy hypersensitivní člověk. Víc věcí slyším, vidím, cítím, vnímám, na druhé se napojuji velice intenzivně, takže si musím pečlivě vybírat, s kým a za jakých okolností trávím čas. S kým žiji, s kým spolupracuji, s kým jdu na kafe. Když se to vše povede jak má, užívám si každé dobré setkání, jako obyčejní smrtelníci jízdu na tobogánu nebo školu smyku.
Jak velká je vaše rodina?
Moje atomová základní rodina jsem já, manžel, naše dvě děti a tchyňka Iva. Plus fenka Sára. Pak jsou mí rodiče, sestra s rodinou, jedna boží teta s bratránkem, rodina švagra a dál i nepokrevní rodina, kterou jsem si v průběhu života vybrala. Mám tak ještě jedny rodiče zvané dvojky, které znám od svých 10 let a považuju je za nejužší rodinu. A pak dvě skvělé holky, které nemají maminku, a já se jim ji občas snažím neuměle nahradit. Jsou to moje nevlastní dcery, které jsem si taky v životě prostě našla. Takže moje rodina je vlastně docela velká.
Kolikrát za týden si najdete čas hrát deskové hry?
Já hraju skoro každý den. Služebně. Testuju hry, natáčím videa, zkouším hrát i spoustu her od jiných vydavatelů, hraju si pořád. S ostatními členy rodiny si ale minimálně jednou týdně k nějaké deskovce taky zvládneme zasednout.
Kde se vzal nápad na výrobu takových her?
Deskové hry 4 Kavky
Když jsem začala na volné noze, vyráběla jsem retrohry, po pěti letech už jsem k nim posbírala, sepsala a natočila všechno, co šlo (hlavně jsem vydala knižní bestseller Retrohraní s více než 200 polozapomenutými hrami ze 70. a 80. let minulého století). A tak jsem chtěla jít o krok dál. Protože deskovky jsem hrála odjakživa, a i s rodinou je milujeme, přišlo to tak nějak samo. V prvním lockdownu a během 75 dní karantény, kdy byly děti doma, jsme toho nahráli tolik, že jsme se rozhodli, že to nebude jen hobby, ale i práce.
Váš pracovní byznys se dost prolíná s rodinným životem. Snažíte se nějak rozlišovat čas, kdy jste s rodinou a neděláte při tom byznys?
Velká část podnikání není zábava. Patří k tomu hodně papírování, úřadování a tam děti nepatří. Tuhle nudnou část se snažím řešit v době, kdy jsou děti ve škole. Na odpoledne či víkend si naopak plánuju třeba testování nových her a u toho se děti hodí. Jsou to naši betatesteři, co neprojde u nich, to dál nedoporučujeme a už vůbec nebereme do e-shopu. A tam je podnikání i rodinný život v jednu chvíli u jednoho stolu. Děti si hrají a dávají zpětnou vazbu a já fotím, zapisuju si poznámky, točím u toho třeba krátká videa a trochu i pracuju. Pak je strategické plánování a na to chodíme s manželem do naší oblíbené místní kavárny a tam plánujeme a vymýšlíme. Na to doma není klid. No a pak nechám práci bokem a jdu do lesa se psem a tam si práci neberu ani krapet.
Co pro vás vaše rodina znamená?
Je to alfa i omega všeho. Kdybych neměla svou atomovou rodinu, byla bych neúplná a nešťastná. Vždycky jsem po takové rodině toužila a před patnácti lety se mi to konečně začalo plnit.
Už podruhé používáte výraz „moje atomová rodina”. Jak to prosím myslíte?
Atomová rodina je pojem ze sociologie a antropologie, popisuje modernější rodinu, kde jsou obvykle jen 4 členové a ne celá širší rodina, jako to bývalo v rodinách třeba před 100 lety. Atomová rodina nebo taky nukleární rodina je nejzákladnější rodina – tedy otec, matka, děti. V mém případě ještě pes a tchýňka, která k nám prostě patří. Manželova máma je skvělá, odstěhovala se za námi z Ostravy do Prahy a celé roky nám stojí po boku. Začala jsem podnikat na mateřské a bylo to možné hlavně díky její pomoci a podpoře manžela. Takže moje atomová rodina je naše tzv. Kavčí letka – my 4 Kavky a tchýňka Iva Kavková.
Myslíte, že rodina jako základní jednotka společnosti, má před sebou budoucnost?
- Rodina Kavkovi
To je až filozofická otázka. Pro mě je rodina totální gró. Lidi, které znám, jsou většinou v pohodě či nepohodě v závislosti na tom, jak v pohodě či nepohodě mají rodinu. Takže bez rodin by lidstvo skončilo. Tak to vidím já.
Kdo patří mezi vaše zákazníky?
Nejčastěji asi rodiny jako jsme my. S většími dětmi, které si chtějí zahrát nějakou kratší deskovku do půl hodinky, která je ale kvalitní třeba i na večerní hraní bez dětí. Když jsou jen samí dospělí. Takové univerzální krátké deskovky, kterým se říká fillery. Z anglické to fill – vyplnit. Tyhle hry (my jiné nehrajeme) berou nerdi a geekové jen jako něco, čím vyplní čas mezi hraním mnohem delších a složitějších her. Na takové nás ale neužije. Na ty nemáme ani chuť ani čas.
Píšete o tom, že hry nejprve testujete. Jak takové testování probíhá?
Podle toho, jaké hry. Když jsou to cizí hry na jen tak hraní, pak je testujeme, jestli nás budou bavit. A když ano, píšeme o nich, fotíme je a já třeba točím i videonávod. A tu hru pak všude tlačím, že je boží a mohla by bavit i ostatní. No a hry, které sami vyrábíme, testujeme třeba několik let, abychom je odladili k dokonalosti. Hrajeme je mnohokrát dokola s nejrůznějšími herními skupinami, sbíráme zpětnou vazbu, pak hru dál upravujeme, uhlazujeme, aby výborně fungovala. No a pak tu bylo třeba Turboprší, to je hra českého autora Honzy Vodičky, kterou jsme vydali pod našimi 4kavčími křídly loni v říjnu.
- 4 Kavky hra Turboprší
Honza hru testoval a ladil sám 10 let. Takže přišel s otestovaným prototypem a my ho dali našemu výtvarnému týmu (ilustrátorovi a grafikovi) a oni ji doťukli. Do půl roku od chvíle, co jsme prototyp hry drželi poprvé v ruce, byla na světě. Takhle rychle to ale obvykle nikdy nechodí.
Co vás v životě nejvíce inspiruje?
Tisíce věcí. Nenechávám se deptat těmi, co jsou lepší než já, dál než já a mají víc na účtu. Nechávám se inspirovat vším, co ještě neumím, ale mohla bych umět. Stále se učím, hodně čtu, ráda se setkávám s ostatními freelancery z celé České republiky. Kolem jsou fascinující příběhy a ty člověka nakopnou, aby taky šlápl do pedálu. No a někdy nás s manželem v práci inspiruje naše vlastní fantazie. Vymyslíme nějakou blbost a zrealizujeme ji. No a ona pak třeba báječně funguje jako náš úplně první produkt – skákací guma Pruženka v designové krabičce a s hezkým návodem a pětimetrovou gumou uvnitř. Kolik lidí se nám smálo, že takový nesmysl za takovou cenu nikdy neprodáme. A prodali jsme jich náklaďák. Nejsme jediní, komu se líbí dokonale zpracované hry s líbivým moderním designem a propracovaným českým návodem. Takže se našich ztřeštěných nápadů držíme, a i proto jsme si uprostřed pandemie troufli změnit směr a od retroher najednou vstoupit na plně obsazený trh s hrami deskovými. Jsme sice kapesní vydavatelství, ale jsme unikátní, tak jako my, to nedělá nikdo. Prodáváme jen hry, které lidé jinde neseženou. Tedy ne s českým návodem. Vydáváme své vlastní hry, hry jiných českých autorů a pár deskoherních pecek dovážíme i ze světa. Hlavně z Japonska od vydavatelství Oink Games. To jsou kapesní deskovky, ale herně naprosto skvělé.
Kdybyste měla moc celosvětově vyřešit jeden problém, který by to byl?
Nejsem modelka, takže světový mír by to nebyl. Možná ale, kdyby někdo odstavil Putina, bylo by nám všem o dost líp. Přestalo by se válčit na Ukrajině, skončila by ekonomická i energetická krize, Ukrajinci by se mohli vrátit domů a v Evropě i po světě bychom taky mohli mít chvíli klid. Po dvou letech pandemie a půl roce války za humny už bych klid ocenila. Takže vlastně asi jsem modelka a chci světový mír!
Máte ráda kavky, myšleno ptáky? ????
Strašně moc. Jsou to chytří, loajální a ukecaní ptáci. Prostě celí my.
