„Jako já nejsem služka, abych Vám předávala doklady, kdy Vás napadne. Budu jednat už jen přes právníky. Navíc dnes nemůžu, to je čtvrtek a do pondělí mám dovolenou. Musíte si počkat, jedině potom. A dojeďte si pro to laskavě. Je mě jedno, kdo.“
Tohle psala účetní klientovi, který k nám předcházel. Dva měsíce nebyla schopná předat dokumentaci.
I takto se může chovat účetní a vy majitel jste u toho jak malý kluk.
Ale jdeme dál.
Jedu si pro doklady za x posledních let osobně k majitelce té malé účetní firmy.
Klientovi jsem slíbila, že převzetí dokladů vyřídím za něho, když už ji nechce vidět.
Že mě čeká manažerský úkol, už jsem věděla. Ale jak to skončí, mě ani ve snu nenapadlo.
Nebudu zapírat, že jsem vnitřně dost podrážděná, že jsem to mému klientovi slíbila a místo delegování to teď dělám sama. Mám tolik jiné práce.
Ale cosi mi říká, že tohle delegovat nemůžu a prostě to musím udělat, ať se mi chce nebo ne.
Ne cosi, to je intuice, tohle výjimečně udělej sama. A ta intuice byla dobrá.
Jedu pozdě, majitelka je dost zhurta, ještě si mě po telefonu podala.
Zatnu zuby a s mírným úsměvem se jí omlouvám a jdu pro šanony. Je jich 18!
Ze slušnosti pochválím kancelář, už chci být venku. Nese se mnou šanony, kdyby mě někdo viděl…
Účetní po chvíli říká: a máte ještě kapacity? Já jdu za chvíli do důchodu. Známí po mě chtěli, abych převzala účetnictví firmy s 30 lidmi, ale nemám na to kapacitu.
Vy vypadáte tak šikovně. A prohlíží si mě.
Usměju se mírně znovu, máme. Dejte na mě kontakt. Klidně Vaše klienty i převezmu.
Domluveno.
Už tolik nespěchám. Odcházím a říkám si, to se mi asi zdá.
Přemýšlím nad ní. Je unavená, má toho moc a nemá důvod být ochotná.
Kdybych na ni poslala právníka, asi bych z ní ty doklady dostala dřív, ale kontakt na schůzku ne.
S tou doporučenou firmou jsem se spojila, jednala a včera jsme podepsali smlouvu na vedení účetnictví. Firma s obratem několik desítek mil. korun.
Co si z toho beru? Věci mohou být ve skutečnosti jinými, než jak se původně zdají.
účetní firma Brno
