Rozhovor: Mladý lektor s českými i anglickými myšlenkami

Může být člověk ve dvaceti třech letech úspěšným lektorem angličtiny? Adam Fassmann dokazuje, že to jde. Přestože vystudoval obor gastronomie, nikdy se mu nechtěl věnovat. Ačkoliv dokáže uvařit výborný oběd a pochutnat si na kvalitním víně, rozhodl se vydělávat si na živobytí tím, co mu šlo od narození samo – angličtinou. Angličtinu má tak moc pod kůží, že už dokonce přemýšlí dvojjazyčně. Položili jsme mu několik konkrétních otázek.

Které anglické slovo je nejhůře zapamatovatelné?

Právě to, na které si potřebuji v daný moment vzpomenout.

Když porovnáte angličtinu s češtinou, který jazyk je složitější a těžší na naučení?

Jelikož čeština je můj mateřský jazyk a vyrůstal jsem v ní, tak nedovedu úplně posoudit, jak těžké asi je se jí naučit. Rozhodně si ale myslím, že i přesto, že je to můj mateřský jazyk, tak je těžší na naučení než angličtina.

Proč máte angličtinu rád?

Je to jazyk internetu a moderní doby. Má zajímavé přízvuky a je to značně flexibilní jazyk. Okouzluje mě navíc svojí jednoduchostí.

Co vás přivedlo k práci lektora?

Když o tom tak přemýšlím, asi to byla hlavně potřeba najít si nějakou práci o které vím že ji mohu dělat, protože jsem jí do určité míry schopný dělat dobře. Vystudoval jsem gastronomii, ale práce v ní mě moc nelákala. Takže přišla na řadu angličtina, která mě odjakživa bavila a šla.

Co máte na své práci rád?

Nejvíce mě baví samotný proces učení. Samozřejmě, že v některých hodinách se mi učí lépe a v některých hůře, ale učení jako takové mě baví. Bonusem je, že práce lektora není fyzicky vyčerpávající, jako jiné profese.

Kdo patří mezi vaše studenty?

Je to různé. Od dětí prvního stupně základní školy, přes teenagery až po rodiče a lidi ve středním věku. Dokonce pravidelně učím i některé studenty, kteří mají blízko důchodovému věku. Obdivuji je za to.

Jak si momentálně vedou Češi ve znalosti angličtiny?

Nejsem úplný odborník na popisování stavu úrovně angličtiny v Česku. Nemyslím si, že bych v tomto ohledu byl dost dobře zběhlý a vzdělaný, abych dovedl s jistotou říct, jak na tom jsme. Pokud ale mohu odhadovat, pak si myslím, že jsme lehce pod průměrem oproti ostatním zemím například v Evropské unii. Je to asi přirozený dopad naší minulé historie.

Zabírá vám vaše profese čas i v soukromém životě?

Asi jaké každé jiné zaměstnání, i to mé do jisté míry zasahuje do soukromí. Přesto bych ale řekl, že je to minimální. Dokonce si troufám říct, že to skoro nevnímám.

Máte myšlenky české nebo anglické?

Možná to bude znít zvláštně, ale obojí. Vychází to z toho, co je zrovna mojí potřebou. Když potřebuji mluvit česky, tak mě napadají myšlenky české. Když zase mluvím anglicky, tak anglické. Ale střídá se to v hlavě obojí průběžně. Během dne se často přistihnu, že přemýšlím v angličtině a často si i sám pro sebe mluvím v angličtině nahlas.

Kdybyste měl moc změnit jednu věc na světě, která by to byla?

Nikdy jsem nechápal, proč spolu jakožto lidé nejsme schopni vycházet. Žijeme na této planetě společně, tak proč netáhnout za jeden provaz? Místo toho jsme ale rozdělení a nejednotní a každý si tahá za svou nitku, do které se potom zaplete a často zaplete i druhé. Nikdy jsme nebyli schopni vytvořit funkční společnost, proto bych svěřil vládu do rukou Boha a ne lidí.

Děkujeme za rozhovor.