😉
Barunko, co je na tom tak zajímavého, na těch holčičích filmech, že je sleduješ i u vaření na noťasu? ptám se se snaživou dávkou pochopení své 16 leté dcerky.
Jde vařit, než začne, musí mít muziku nebo něco na dívání. Chápu to tedy obtížně.
😉
„Mami, to je anglicky, všimla sis?“
Nevšimla.
Sleduji jen to jedno, že je to dle mého názoru blbina.
„Už rok to sleduju a konečně rozumím angličtině. Pod tím jedou titulky.“
Dívám se do noťasu… opravdu..
Dcerka je bystrá a obratem odpovídá:
„Tak schválně, nedívej se na titulky a jestli tomu rozumíš.“
Poslouchám, něco ano, něco ne, mluví dost rychle, pořád nějaké emoce tam jsou..
„No trochu.“
„Tak vidíš. Myslíš, že bych ztrácela čas je tak?“
😉
A mám to.
Nic není černobílé.
Věci častou nejsou, jak se zdají.
V práci ani doma.
Myslíme si často, že děti nás nevnímají, když neodpovídají. Nebo když se nechovají podle představ.
A často předčí naše očekávání.
Kromě konverzace NJ si přibírám hodiny AJ.
externí účetní
